Na cestě k pěstounství 2

#1. Myslím, že jako pěstoun/ka budu mít povinnosti a práva vymezené zákonem.

Ano, jako pěstoun/ka mám povinnosti a práva vymezené zákonem. Z povinností je to například povinnost uzavřít dohodu o výkonu pěstounské péče, mezi práva patří třeba právo na odlehčovací služby.

Ne, pěstounství je forma pomoci ohroženému dítěti, které není právně volné a nemůže být adoptováno. Ale jak v případě osvojení dítěte, tak i v pěstounství budu po úředním schválení a následném svěření dítěte do péče v postavení jako každý jiný rodič.

#2. Myslím, že jako pěstoun/ka budu rozhodovat o všech zásadních životních krocích a změnách v životě přijatého dítěte.

Ano, pěstoun/ka je zákonným zástupcem dítěte, který rozhoduje ve všech jeho záležitostech.

Jako pěstoun/ka nejsem zákonným zástupcem dítěte, budu rozhodovat jen v běžných záležitostech dítěte.

#3. Myslím, že jako pěstoun/ka se budu muset nadále vzdělávat a zajímat se o specifika přijatého dítěte.

Ano, jako pěstoun/ka budu mít povinnost absolvovat 24 hodin vzdělávání ročně. Ale také nejspíš budu muset sám/sama sledovat dostupné zdroje informací, abych co nejvíce podpořil/a přijaté dítě a celou rodinu. Na některé potíže můžeme narazit nebo se mohou objevit až po nějaké době, kdy se dítě uvolní a „zakoření“ u nás.

Ne, absolvováním povinné přípravy a zařazením do evidence osob vhodných stát se pěstouny končí má povinnost se vzdělávat. Hlavně sám/sama nechci, aby ze mě byla chodící encyklopedie, budu obyčejný rodič. Možné specifické projevy dítěte odezní samy životem v rodině.

#4. Myslím, že s přijetím dítěte v naší rodině neproběhnou větší změny.

Ano. Je jasné, že některé drobné změny nastanou. Ale nezasáhnou naši rodinu do hloubky, neovlivní něco, co se formovalo nějakou dobu ještě před přijetím dítěte, například jak trávíme volný čas, okruh přátel…

Ne, život naší rodiny se změní a v něčem zásadně: může se změnit náš životní rytmus, režim, role nás jako rodičů – pěstounů, tradice. A možná se změní i okruh našich přátel.

#5. Myslím, že pro přijaté dítě bude důležité odstřihnout se od původní rodiny.

Ano, přijaté dítě příchodem do naší rodiny začne „od nuly“ a bude mít šanci k ní přilnout a stát se plně její součástí. Zapomenout na původní rodinu je ozdravné, dítě nebude pod tlakem konfliktu loajality.

Ne, příchod dítěte do naší rodiny neznamená „vymazat“ jeho předchozí historii. Podle situace dítěte budeme muset pracovat s jeho minulostí, a pokud je to v jeho zájmu, budeme udržovat adekvátní kontakt s biologickou či širší rodinou.

#6. Myslím, že je lepší přijmout dítě stejného věku jako naše biologické, předejdeme tak obtížím v začlenění přijatého dítěte do rodiny.

Ano, stanou se z nich přátelé. Jako vrstevníci si budou lépe rozumět, budou mít společné zájmy a potřeby, předejdeme také konfliktům, kdo je starší a kdo mladší.

Ne, fenomén sourozenecké rivality se nevyhýbá ani rodinám s dvojčaty, natož v situaci, kdy přijmeme další dítě do rodiny. Obě děti se mohou prát o naši pozornost, obhajovat své místo v rodinné hierarchii. Navíc každé z nich může mít úplně odlišné potřeby a zájmy.

#7. Myslím, že by nás přijaté dítě mohlo oslovovat mami a tati.

Ano, pokud budeme mít dítě v dlouhodobé pěstounské péči a ono samo se rozhodne oslovovat nás tak, je to zcela namístě. Může to znamenat, že u nás v rodině dobře zakotvilo a cítí se v bezpečí. A i nám to takto dává smysl. U přechodné pěstounské péče to asi vhodné není, protože od nás dítě bude přecházet dál do rodiny stálých pečovatelů.

Ne, pro jeho psychiku je nebezpečné, aby dítě v jakékoliv formě pěstounské péče oslovovalo pěstouny maminko a tatínku. Jednou už biologické rodiče má, a proto není vhodné mu takto uměle vytvářet konflikt loajality, kdo jsou jeho rodiče. Měli bychom se toho vyvarovat a dopředu dítěti sdělit, že nejsme jeho rodiče a že nás má oslovovat teto, strejdo.

#8. Myslím, že po přijetí dítěte do dlouhodobé pěstounské péče bychom měli omezit na čas některé aktivity a odložit, pokud je to reálné, nástup do mateřské/základní školy.

Ano, pro dítě v prvních týdnech anebo i měsících po přijetí do naší rodiny bude nejdůležitější stálost prostředí a osob, aby se na nás dobře navázalo a začalo se u nás cítit doma a v bezpečí. Proto bude vhodné na čas omezit velké změny, cestování, navštěvování kamarádů, případně neposílat dítě hned do školky, školy, pokud to jde.

Ne, zvláště u dítěte z dětského domova je pro jeho mentální pohodu a pocit bezpečí důležité dopřát mu to, na co bylo zvyklé, například být neustále v kolektivu, mezi lidmi a dalšími dětmi, abychom se maximálně přiblížili jeho původnímu prostředí. Proto není vhodný ani odklad mateřské školy, spíše naopak.

#9. Myslím, že nemá smysl stát se dlouhodobou pěstounkou/dlouhodobým pěstounem, pokud nemám biologické děti a uvažuji o přijetí jen jednoho dítěte.

Ano, nemá smysl procházet přípravami a celým procesem, když netoužím přijmout do pěstounské péče více než jedno dítě, zvláště pokud jsem samožadatel/ka bez biologických dětí. Přijaté dítě pak bude vyrůstat jako jedináček v neúplné rodině, což není dobré pro jeho zdravý vývoj a může mu to spíše uškodit.

Ne, pěstounská péče má vždy smysl i pro jedno přijaté dítě. I kdybych byl/a jako pěstoun/ka sám/sama s jedním přijatým dítětem, budeme malá, ale pravá rodina, kde dítě zažije blízkost, přijetí, stálost, pestrost vztahů v širší rodině a pozná, co to znamená vyrůstat doma.

#10. Myslím, že pokud naše biologické děti jsou proti, nemá smysl zahájit úřední proces podáním žádosti a následnými přípravami.

Ano, pokud jsou v tuto chvíli naše vlastní děti zásadně proti, není vhodné započít konkrétní kroky k pěstounství a přijetí dítěte do rodiny. Nebude to dobré ani pro ně, ani pro přijaté dítě. Možná až časem. Třeba naše děti potřebují ještě vyrůst nebo dostat víc informací a/nebo ujištění, že příchod nového člena rodiny je neohrozí, případně my přehodnotíme svůj postoj. Toto rozhodnutí nelze udělat „na sílu“ bez souhlasu všech v rodině.

Ne, přece ani početí dalšího sourozence s dětmi nekonzultujeme. Je zcela přirozené, že děti žárlí jedno na druhé, a to i na své biologické sourozence, ale s věkem se to proměňuje a vztahy se vždy urovnají. Důležité je, že my, dospělí, jsme rozhodnutí.

Výsledky